Pan Twardowski (1936): Magie, pýcha a sarmatský faustovský mýtus
Magic, Pride, and the Sarmatian Nobleman: The Cinematic Epic Pan Twardowski (1936)
Analytická studie polského historického velkofilmu Henryka Szara zkoumající sarmatský furiantismus, adaptaci faustovské legendy, trikovou seanci s Barbarou Radziwiłłównou a lidovou ironii kletby.
Henryk Szaro's ambitious Polish historical epic blends Renaissance splendor, Sarmatian swagger, and folk tales about the Polish Faust.
Když polský režisér Henryk Szaro v roce 1936 uvedl do kin monumentální historický epos Pan Twardowski (stopáž 104 minut), nešlo o běžné kostýmní drama. Projekt, natočený ve varšavských ateliérech Falanga za mimořádných produkčních nákladů, představoval demonstraci technické i výpravné suverenity meziválečného polského filmu. Szaro vzal prastarou národní legendu o krakovském alchymistovi a čaroději ze 16. století – literárně kodifikovanou Józefem Ignacym Kraszewským a Adamem Mickiewiczem – a přetavil ji ve velkolepou fresku, v níž se renesanční okultismus snoubí s polským sarmatským furiantstvím a barokním folklórem.
Tato studie dekonstruuje film jako svébytnou slovanskou variantu faustovského mýtu, kde hrdina neusiluje o čisté vědecké poznání, nýbrž o absolutní prožití pozemské existence a přelstění samotného pekelného řádu.
I. Slovanský Faust: Sarmatská pýcha a furiantský pakt
Postava mistra Jana Twardowského (Franciszek Brodniewicz) se zásadně odlišuje od goethovského asketického vzdělance:
- Živelná touha po bytí: Twardowski není osamělým teoretikem uzavřeným ve vědecké cele. Je to typický polský šlechtic (szlachcic) – sarmat, ovládaný hrdostí, nespoutaným temperamentem a touhou po moci, zlatě, kráse a nekonečné tělesné rozkoši[cite: 132]. Smlouvu s ďáblem neuzavírá z touhy po metafyzické pravdě, nýbrž z nenasytného hladu po plnosti života[cite: 132].
- Klička s městem Řím: Pakt s Mefistofelem je podepsán s aristokratickou arogancí[cite: 132]. Twardowski se domnívá, že díky své právnické a alchymistické chytrosti může vládce temnot obelstít[cite: 132]. Do krvavého pergamenu si vymíní zdánlivě neuskutečnitelnou podmínku: ďábel (ztvárněný s mrazivou elegancí Kazimierzem Junoszou-Stępowským) si smí jeho duši odnést výhradně ve městě Řím, kam se polský šlechtic nikdy nehodlá vydat[cite: 132].
II. Triková seance na královském dvoře: Zikmund August a Barbara Radziwiłłówna
Vrcholná sekvence filmu demonstruje Szarovo mistrovství v oblasti optických triků a rané filmové magie[cite: 132]:
- Nekromantie pro krále: Zlomený král Zikmund II. August po záhadné smrti své milované manželky Barbary Radziwiłłówny upadá do hluboké apatie a prosí Twardowského, aby vyvolal jejího ducha[cite: 132].
- Dvojitá expozice a zrcadla: Szaro a jeho kameramani Janusz Gautier a Seweryn Steinwurzel vytvořili scénu nekromantické seance pomocí inovativních dvojexpozic a kouřových clon[cite: 132]. Zjevení průsvitné postavy královny Barbary v zrcadle patří k technickým vrcholům polského meziválečného filmu, přičemž scéna funguje jako přesvědčivý průnik psychologického dramatu a čistého vizuálního iluzionismu[cite: 132].
III. Hostinec Řím: Lidová ironie a past na lidskou pýchu
Závěr Twardowského pozemské pouti nabízí lekci z folklorní etiky a ironie osudu[cite: 132]:
- Geografická léčka: Twardowski, prchající před rostoucí tíhou hříchu, hledá úkryt v zapadlém venkovském zájezdním hostinci[cite: 132]. Když se před ním zhmotní Mefistofeles, alchymista se mu vysměje s odkazem na smlouvu[cite: 132]. Ďábel však s cynickým úsměvem ukáže na vývěsní štít nad vchodem nesoucí nápis „Koczma Rzym“ (Hostinec Řím)[cite: 132]. Zlo nepotřebuje lámat zákony; stačí mu lidská nepozornost a neznalost prostředí[cite: 132].
- Útěk na Měsíc: Původní lidová legenda končí tím, že Twardowski během letu do pekla začne zpívat mariánskou píseň a ďábel jej upustí na Měsíc, kde alchymista pobývá dodnes[cite: 132]. Szarova filmová verze tento mýtus transformovala do smířlivějšího morálního závěru, v němž Twardowski své hříchy vykupuje lítostí a obětí pro druhé[cite: 132].
IV. Závěr: Památník polského meziválečného velkofilmu
Pan Twardowski představuje klíčové svědectví o ambicích polské kinematografie 30. let[cite: 132]:
- Syntéza tradice a techniky: Henryk Szaro dokázal organicky propojit národní literární kánon, renesanční výpravu a moderní trikové postupy do divácky strhujícího tvaru[cite: 132].
- Kulturní kontinuita: Film zůstává zásadním dokumentem o síle sarmatského mýtu v polské kultuře – příběhem o lidské pýše, která vyzvala nebesa i peklo, aby nakonec nalezla pokoru před zákonitostmi lidské smrtelnosti[cite: 132].
Slovníček pojmů a bibliografie
- Sarmatismus: Kulturní ideologie polské šlechty (šlachty) od 16. do 18. století, odvozující svůj původ od starověkých Sarmatů, vyznačující se hrdostí, rytířským furiantstvím, barokní teatrálností a lpěním na stavovských svobodách[cite: 132].
- Faustovský pakt: Právní a teologická metafora zaprodání duše temným silám výměnou za dočasné pozemské výhody (mládí, bohatství, magická moc)[cite: 132].
- Optická dvojexpozice: Trikový postup dvojího osvícení filmového pásu, umožňující zhmotnit na plátně průhledné duchy, přízraky či vnitřní vize postav[cite: 132].
Bibliografie (Chicago Style):
- Haltof, Marek. Polish National Cinema. New York: Berghahn Books, 2002[cite: 132].
- Kraszewski, Józef Ignacy. Mistrz Twardowski: Powieść z podań gminnych. Warszawa: Nakładem Gebethnera i Wolffa, 1874.
- Mickiewicz, Adam. Pani Twardowska. Wilno: Józef Zawadzki, 1822.
- Szaro, Henryk, dir. Pan Twardowski (Motion Picture). Warszawa: Falanga, 1936[cite: 132].
When Polish director Henryk Szaro decided to adapt the legend of Master Twardowski in 1936, he was not aiming for a modest, intimate experiment. His goal was to showcase the power and grandeur of Polish cinema. Pan Twardowski was one of the most expensive and ambitious projects of its time. Szaro took the ancient tale of the Polish Faust and forged it into a mesmerizing historical epic, blending Renaissance splendor with folk tales of devils and sorcery.
1. The Slavic Faust Doesn’t Just Want Wisdom; He Wants to Live
Forget the German Faust, agonizing over books in his dusty study. Jan Twardowski (Franciszek Brodniewicz) is a quintessential Polish nobleman—a Sarmatian. He is proud, passionate, and desires everything the world has to offer: wealth, beauty, and infinite power. When he summons dark forces in the Kraków underground, he does so not out of scientific curiosity, but out of sheer, unbridled lust for life.
Moreover, the pact with hell is signed with a characteristic swagger. Twardowski believes he is smarter than the ruler of the underworld himself. He insists on an absurd loophole in the blood-stained parchment: the devil (played with incredibly chilling elegance by Kazimierz Junosza-Stępowski) may only claim his soul in the city of Rome. Naturally, the alchemist has no intention of ever traveling there.
2. The Illusionist at the Royal Court
While the first half of the film charts Twardowski’s rise to power, the second half delivers a visual feast of special effects. The most legendary sequence takes place at the court of the grieving King Sigismund II Augustus. The King implores the sorcerer to grant him one last glimpse of his deceased beloved wife, Barbara Radziwiłłówna. Szaro excels in this scene. Utilizing what were then innovative double exposures and mirror tricks, he creates a beautiful yet terrifying spiritual seance on screen that retains its haunting impact to this day.
3. The Hellish Punchline by the Roadside
The story’s climax is a perfect example of folklore’s sense of irony. Evil does not need to use brute force; human carelessness is enough. Twardowski, on the run, seeks refuge in a remote country inn. When Mephistopheles suddenly appears before him, the alchemist laughs him off, stating they are not in Italy. The devil merely smiles and points to the peeling wooden sign above the door. The inn is named “Rome” (Rzym).
Although the original legend ends with the devil abducting the alchemist—who is then dropped midway and left trapped on the Moon—the 1930s film offers a more romantic resolution. Even so, Pan Twardowski remains a magnificent reminder of an era when filmmakers could mix black magic, historical epics, and national myths into one utterly captivating cinematic experience.
Academic References:
- Kraszewski, Józef Ignacy: Mistrz Twardowski. Gebethner and Wolff, Warsaw, 1840.
- Haltof, Marek: Polish National Cinema. Berghahn Books, Oxford, 2002.
- Szaro, Henryk: Pan Twardowski (film). Poland, 1936.