Druhý americký film německého režiséra Fritze Langa Žiješ jenom jednou (You Only Live Once, 1937, stopáž 86 minut), natočený v nezávislé produkci Waltera Wangera v distribuci United Artists, představuje jeden ze základních pilířů rodícího se filmu noir a zakladatelský text subžánru „milenců na útěku“ (lovers on the run). Lang přímo navázal na sociálně-kritický apel svého amerického debutu Byl jsem lynčován (Fury, 1936).

Zatímco ve Fury zkoumal hysterii nekontrolovatelného maloměstského davu zapalujícího věznici, v Žiješ jenom jednou provádí podstatně jemnější, mrazivější a systémovější pitvu: analyzuje tiché, mechanické a byrokraticky uhlazené utahování smyčky společenského stigmatu, předsudků a selhání justice, jež nevinného člověka systematicky dotlačí k nevyhnutelnému zločinu a zkáze.

I. Společenské stigma jako mechanismus zkázy a pohodlná zkratka

Základní teze filmu odhaluje krutou kognitivní a sociální dynamiku moderní společnosti:

• Trestní rejstřík jako doživotní cejch: Hlavní hrdina Eddie Taylor (Henry Fonda v jedné ze svých nejranějších velkých rolí) je propuštěn z vězení po odpykání třetího trestu. Je pevně odhodlán žít poctivě po boku své milující ženy Joan Grahamové (Sylvia Sidneyová)[cite: 114]. Společnost mu však nový začátek neumožní: jakmile je člověk jednou označen jako „kriminálník“, sociální okolí získá pohodlnou mentální zkratku, jež šetří čas i svědomí[cite: 114].
• Výroba jistoty bez důkazů: Když je Eddie z malicherných důvodů vyhozen z práce a vzápětí dojde k loupežnému přepadení obrněného vozu s použitím jedovatého plynu, podezření automaticky a bez zaváhání padá na něj[cite: 114]. Důkazy nejsou zapotřebí; minulé záznamy plně nahrazují vyšetřování[cite: 114]. Systém netouží po pravdě, nýbrž po rychlém uspokojení veřejné poptávky po viníkovi[cite: 114].

II. Eddie a Joan: Milenci na útěku jako archetyp sociálního vytěsnění

Lang tímto snímkem položil základní archetypální půdorys pro celou budoucí linii filmů o psancích na cestě (od Rayova Žijí v noci přes Bonnie a Clyde až po Malickovy Zapadákovy)[cite: 114]:

• Nemožnost existence mimo systém: Eddie je nespravedlivě odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle. Když v panice před popravou vezme jako rukojmí vězeňského lékaře a odmítne uvěřit zprávě o své nevině v momentě, kdy je skutečný vrah dopaden a omilostnění podepsáno, zastřelí kněze otce Dolana a prchá[cite: 114]. Od této chvíle se Eddie a Joan stávají štvanci[cite: 114].
• Vytěsnění za hranice civilizace: Útěk mladých manželů s novorozeným dítětem v rozpadajícím se autě po prašných cestách nepředstavuje romantické dobrodružství[cite: 114]. Je to drásavý záznam sociální exkomunikace: společnost jim odebrala právo na domov, bezpečí i lidskou důstojnost[cite: 114]. Každé zastavení na benzínové pumpě znamená hrozbu udání a jejich život je zredukován na holý biologický pud přežití šelem zahnaných do kouta[cite: 114].

III. Vizuální fatalismus Leona Shamroye a noční mlha

Kameramanské pojetí budoucího čtyřnásobného držitele Oscara Leona Shamroye transformuje melodrama v čistokrevný vizuální noir[cite: 114]:

• Geometrie mříží a zrcadel: Shamroy a Lang využívají ostré kontrastní chiaroscuro svícení[cite: 114]. Stíny vězeňských katamrů, mřížoví oken a odrazy ve vodních loužích neustále vizuálně svírají postavy v kompozici[cite: 114]. Manévrovací prostor hrdinů se v rámu obrazu postupně zužuje, až mizí docela[cite: 114].
• Mlha jako slepota spravedlnosti: Scéna Eddieho útěku z věznice za husté mlhy a deště, osvětlovaná reflektory strážních věží a sirénami, tvoří vrcholný moment noirové úzkosti[cite: 114]. Mlha zde nepředstavuje pouze atmosférický jev; je to metafora morální slepoty společnosti, jež střílí do tmy a zabíjí ty, které předtím sama nespravedlivě odsoudila[cite: 114].

IV. Závěr: Tragédie u hranic a selhání právního státu

Finální vyvrcholení u kanadských hranic přináší definitivní rozklad veškerých iluzí o pozemské spravedlnosti[cite: 114]:

• Střelba do zad: Eddie a vyčerpaná Joan jsou těsně před překročením hranice obklíčeni policií v horském lese. Joan umírá v Eddieho náručí zasažena kulkou; Eddie bere její tělo a pokouší se běžet dál, načež je sám zasažen policejním odstřelovačem do zad. V momentě jeho smrti slyší v halucinaci hlas zavražděného otce Dolana: „Jsi volný, Eddie… brána je otevřená.“
• Odkaz: Žiješ jenom jednou odmítá jakékoliv utěšující rozhřešení[cite: 114]. Lang dokázal, že nejstrašnější justiční omyl nespočívá v technické chybě procesu, nýbrž v ochotě společnosti přijmout předsudek jako fakt a stigma jako nezvratný důkaz[cite: 114]. Film zůstává nekompromisní obžalobou mechanické lhostejnosti právního státu a nadčasovým pomníkem čisté lidské lásky drcené soukolím institucionální moci[cite: 114].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Sociální stigma (Erving Goffman): Hluboce diskreditující atribut či nálepka přisouzená jedinci společností, jež jej redukuje na méněcennou bytost a předem determinuje jeho negativní přijímání okolím[cite: 114].
• Milenci na útěku (Lovers on the Run): Specifický filmový narativní archetyp sledující pár psanců zahnaných společenskými okolnostmi či nespravedlností na okraj zákona, jejichž láska vrcholí tragickou smrtí[cite: 114].
• Noirový fatalismus: Filozofické a vizuální pojetí světa v kinematografii, v němž je osud hrdiny předem zpečetěn a jakákoliv snaha o únik vede pouze k urychlení jeho zkázy[cite: 114].

Bibliografie (Chicago Style):

• AFI Catalog of Feature Films. “You Only Live Once (1937).” Los Angeles: American Film Institute[cite: 114].
• Eisner, Lotte H. Fritz Lang. Translated by Bernard Miall. London: Secker & Warburg, 1976.
• Goffman, Erving. Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. Englewood Cliffs: Prentice-Hall, 1963.
• Gunning, Tom. The Films of Fritz Lang: Allegories of Vision and Modernity. London: British Film Institute, 2000.
• Lang, Fritz, dir. You Only Live Once (Motion Picture). Los Angeles: Walter Wanger Productions / United Artists, 1937.
• McGilligan, Patrick. Fritz Lang: The Nature of the Beast. New York: St. Martin’s Press, 1997.