„Co když je samotné přežití ztrátou ráje?“

Britský animovaný velkofilm režiséra a producenta Martina Rosena Daleká cesta za domovem (Watership Down, 1978, stopáž 101 minut), adaptující stejnojmenný román Richarda Adamse z roku 1972, představuje jeden z nejtemnějších, nejodvážnějších a emocionálně nejhlubších milníků světové animované kinematografie. Snímek kategoricky odmítá infantilní zjednodušení konvenční rodinné produkce: proměňuje zdánlivě idylický anglický venkov v mytickou krajinu neustálého existenčního zápasu, v níž králíci vystupují jako poslední svobodné bytosti na zemi, čelící jak brutálním zákonům přírody, tak industrializované lidské krutosti a totalitním systémům vlastního druhu.

I. Mýtus boha Fritha a pastorální apokalypsa

Film se otevírá stylizovaným prologem čerpajícím z fiktivní králičí mytologie:

• Stvoření a trest: Výtvarně originální sekvence vypráví o slunečním bohu Frithovi, který potrestal pýchu králičího praotce El-ahrairaha tím, že obdařil ostatní zvířata tesáky a drápy. Od té chvíle je králičí existence definována strachem, rychlostí a neustálou ostražitostí – strach se stává trvalou cenou za holý život.
• Exodus před zánikem: Když mladý králík Pětka (Fiver) prožije apokalyptickou vizi polí zbrocených krví, skupina v čele s pragmatickým vůdcem Hazelem prchá z domovské nory v Sandlefordu těsně předtím, než ji lidé zasypou jedovatým plynem a zničí bagry kvůli developerské výstavbě[cite: 106]. Jejich pouť napříč Berkshirskými kopci se proměňuje v biblický exodus, kde se pastorální malebnost zelených luk v každém stínu střetává s hrozbou pastí, psů, dravých ptáků a automobilů[cite: 106].

II. Tělesnost, krev a animace překonávající dětský žánr

Rosen a jeho hlavní animátor Tony Guy vytvořili dílo, které dospělo spolu se svým publikem[cite: 106]:

• Realismus fyzického násilí: Watership Down odmítá disneyovské antropomorfní roztomilosti[cite: 106]. Králíci si uchovávají reálné zvířecí proporce, anatomii i chování; při vzájemných soubojích stříká krev, trhají se ušní boltce a maso praská pod drápy[cite: 106]. Smrt není abstraktním tabu, nýbrž všudypřítomnou fyzickou realitou, jíž musí jedinec čelit se stoickým klidem[cite: 106].
• Kulturní šok: Přestože film získal v Británii původně přístupnost bez věkového omezení, scény dušení králíků v norách a krvavé střety vyvolaly v kinech šok[cite: 106]. Rosen však nepoužívá krev pro exploataci; násilí má sakrální vážnost přírodního zákona, v němž je život neoddělitelně spjat se zánikem[cite: 106].

III. Totalitní Efrafa a alegorie autoritářského útlaku

Nejostřejší sociální a politickou rovinu díla představuje střet Hazelovy družiny s velkou norou zvanou Efrafa[cite: 106]:

• Generál Woundwort a policejní stát: Efrafa, jíž vládne paranoidní a brutální generál Woundwort, představuje dokonalý model totalitní diktatury 20. století[cite: 106]. Králíci jsou zde označováni jizvami a čísly, je jim zakázáno vycházet na povrch bez dozoru a vojenské hlídky (Owslafa) bez milosti trestají jakýkoliv pokus o útěk či disent[cite: 106]. Režim ospravedlňuje své zotročení obyvatel slibem bezpečí před vnějšími predátory[cite: 106].
• Infiltrace a osvobození: Odvážná infiltrace siláka Hlaváče (Bigwig) do nitra Efrafy a následný útěk se zajatými samicemi po rozvodněné řece na dřevěné pramici tvoří vrchol dramatického napětí. Střet Hazelovy svobodné komunity s woundwortovským fašismem stvrzuje Adamsův a Rosenův apel: společenství postavené na strachu a absolutní poslušnosti je odsouzeno k morálnímu i fyzickému rozpadu[cite: 106].

IV. Závěr: Černý králík Inlé a smířený odchod ze světa

Katarze filmu se vymyká tradičním žánrovým klišé a nabízí hluboké spirituální smíření[cite: 106]:

• Porážka tyrana: Woundwort odmítá ustoupit i tváří v tvář zuřivému psu z farmy, jehož Hazel přivedl na pomoc; mizí v souboji jako mytický přízrak násilí, jehož tělo nebylo nikdy nalezeno.
• Příchod Černého králíka: Závěrečný epilog posouvá děj o několik let dopředu, kdy starý Hazel odpočívá u vchodu do poklidné nory na Watership Down[cite: 106]. Přichází k němu Černý králík z Inlé – zosobnění laskavé smrti a posmrtného klidu[cite: 106]. V slavném tichém dialogu („Byl jsi odvážný, Hazeli. Jestli jsi připraven, můžeme jít.“)[cite: 106] Hazel opouští své staré unavené tělo a jako duch běží vstříc slunci po boku boha Fritha. Film doprovázený elegickou písní Arta Garfunkela Bright Eyes zůstává jedním z nejdojemnějších a myšlenkově nejvyzrálejších děl animované kinematografie[cite: 106].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Pastorální apokalypsa: Estetický a narativní kontrast propojující zdánlivě idylickou přírodní scenérii s neúprosným násilím, smrtí a hrozbou totálního vyhlazení[cite: 106].
• Černý králík z Inlé (The Black Rabbit of Inlé): Mytologický průvodce duší v adamsovském univerzu, ztělesňující nevyhnutelnou, avšak nikoliv zlou smrt a posmrtný mír.
• Lapine: Fiktivní jazyk vytvořený Richardem Adamsem pro králičí společenství (např. Elil – nepřátelé, Hrududu – automobil/stroj, Owsla – ozbrojená hlídka nory).

Bibliografie (Chicago Style):

• Adams, Richard. Watership Down. London: Rex Collings, 1972[cite: 106].
• Rosen, Martin, dir. Watership Down (Motion Picture). London: Nepenthe Productions, 1978.
• Wells, Paul. Understanding Animation. London: Routledge, 1998[cite: 106].
• Zuske, Michael. “Myth and Mortality in Animated Cinema: The Case of Watership Down.” Film Quarterly 52, no. 3 (1999): 24–32.