„Když se zdánlivě bezmocní a křehcí spojí, dokážou srazit brutální tyranii na kolena.“

Krátkometrážní snímek Vzpoura hraček (The Revolt of the Toys, 1947, stopáž 14 minut) přední české animátorky, režisérky a scenáristky Hermíny Týrlové představuje jeden z nejdůležitějších zakladatelských mezníků české poválečné animované školy. Film, realizovaný v legendárních filmových ateliérech ve Zlíně (na Kudlově), vznikl v atmosféře čerstvého osvobození Československa od nacistické okupace[cite: 100].

Týrlová v tomto díle poprvé v tuzemském filmu suverénně zkombinovala stop-motion animaci dřevěných loutek s hranými scénami živého herce[cite: 100]. Vytvořila břitkou politickou satiru a vizuální alegorii odboje, v níž se zdánlivě nevinné dětské hračky proměňují v organizovanou gerilovou sílu schopnou zesměšnit a porazit mechanizovanou mašinérii nacistického teroru[cite: 100].

I. Zlínská škola animace a syntéza hraného filmu s loutkou

Technické řešení filmu znamenalo pro poválečnou kinematografii přelomový krok[cite: 100]:

• Průkopnická kombinovaná metoda: Týrlová odmítla zůstat uzavřena v čistě loutkovém mikrosvětě[cite: 100]. Do jednoho záběru organicky integrovala reálného lidského herce a animované dřevěné hračky[cite: 100]. Tato metoda vyžadovala matematicky přesné fázování pohybu, precizní optické prolínačky a dokonalou práci se světlem, aby loutky působily jako živoucí partneři lidského protivníka[cite: 100].
• Hmatová poezie materiálu: Na rozdíl od Jiřího Trnky, který pracoval s klasickou stylizovanou loutkou s textilními prvky, Týrlová vycházela z ryzího materiálu – z prostého, soustruženého a malovaného dřeva lidových hraček. Dřevo v jejích rukou není anorganickou hmotou; dýchá teplem lidské práce a nese v sobě etickou čistotu českého řemesla[cite: 100].

II. Dvojí tělesnost: Rigidní gestapák versus fluidní svoboda dřeva

Základní dramatický a filozofický konflikt filmu je vystavěn na ostrém kontrastu dvou typů pohybu[cite: 100]:

• Mechanizovaná tyranie Eduarda Linkerse: Důstojník gestapa (vynikající divadelní a filmový herec Eduard Linkers) vtrhne v noci do dílny starého řezbáře poté, co hračkář stačil uprchnout před zatčením[cite: 100]. Nacista se pohybuje v těžkých holínkách, s koženým kabátem a bičíkem[cite: 100]. Jeho tělesnost je rigidní, těžkopádná a autoritativní; v záchvatu vzteku z neúspěchu začne bezbranné hračky demolovat[cite: 100].
• Organická lehkost rebelů: V momentě, kdy gestapák usne v křesle, hračky ožívají[cite: 100]. Dřevěný panáček na pérkách, malovaní vojáčci, zvířátka a klauni se pohybují s lehkostí, vtipem a pružností[cite: 100]. Týrlová tím vizualizuje střet mezi odlidštěným, těžkým vojenským aparátem diktatury a svobodnou lidskou představivostí, kterou nelze spoutat žádným předpisem[cite: 100].

III. Hračkářská gerila a zbraňování výsměchu

Způsob, jakým hračky s nacistickým vetřelcem bojují, představuje čistou demonstraci partyzánské taktiky[cite: 100]:

• Pasti z všedních předmětů: Dřevěný chlapec neútočí na gestapáka se zbraní v ruce; organizuje koordinovanou síť pastí[cite: 100]. Využívá lepidlo, šicí jehly, šňůry, barvy a mechanická kolečka. Nacista je poléván inkoustem, padá do pastí, lepí se na podlahu a jeho zbraň se obrací proti němu.
• Zesměšnění jako definitivní porážka: Týrlová pochopila základní pravidlo protitotalitní satiry: zlo nelze porazit pouhým strachem; nejúčinnější zbraní je výsměch[cite: 100]. Nacistický důstojník není zobrazen jako démonický netvor, nýbrž jako zbabělý, směšný a hysterický hlupák, který je z dílny vyhnán na ulici pouze ve spodním prádle, pronásledován dřevěným kohoutem[cite: 100]. Pokoření tyrana smíchem zbavuje společnost traumatu z okupace[cite: 100].

IV. Závěr: Mezinárodní triumf a odkaz Hermíny Týrlové

Vzpoura hraček dosáhla bezprostředně po svém dokončení mimořádného mezinárodního ohlasu[cite: 100]:

• Ocenění na světových festivalech: Snímek získal v roce 1947 prestižní Cenu za nejlepší dětský film na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a hlavní Cenu za nejlepší loutkový film na festivalu v Bruselu[cite: 100]. Spolu s ranými díly Jiřího Trnky a Karla Zemana tak pomohl etablovat Československo jako světovou velmoc animovaného filmu[cite: 100].
• Trvalé memento: Film zůstává nesmrtelnou oslavou tvořivosti a svobody[cite: 100]. Hermína Týrlová dokázala, že animované médium není pouhou zábavou pro děti, nýbrž výsostným poetickým a politickým nástrojem, schopným formulovat nejhlubší etická poselství o nezlomnosti lidského ducha tváří v tvář brutální moci[cite: 100].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Kombinovaný animovaný film: Kinematografický postup spojující v jediném záběru sekvence s živými herci a fázovou stop-motion animaci loutek či předmětů[cite: 100].
• Zlínská škola animovaného filmu: Proslulé filmové ateliéry ve Zlíně-Kudlově založené ve 30. letech firmou Baťa, kde působily klíčové osobnosti české animace (Hermína Týrlová, Karel Zeman, Elmar Klos).
• Protifašistická filmová satira: Žánrová forma využívající nadsázku, grotesku a komické zneškodnění nacistické ideologie a jejích představitelů[cite: 100].

Bibliografie (Chicago Style):

• Benešová, Marie. Od kolébky k animaci: Hermína Týrlová. Praha: Československý filmový ústav, 1982.
• Stehlíková, Silvia. Československý animovaný film. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění (NAMU), 2005[cite: 100].
• Týrlová, Hermína, dir. Vzpoura hraček (The Revolt of the Toys). Zlín: Krátký film Praha / Studio Zlín, 1947[cite: 100].
• Ulver, Stanislav, ed. Animace a doba: Sborník k dějinám českého animovaného filmu. Praha: Sdružení přátel animovaného filmu, 2004.