Hororový snímek režiséra George Waggnera Vlkodlak (The Wolf Man, 1941, stopáž 70 minut) z produkce studia Universal Pictures představuje definitivní kánon vlkodlačího mýtu v moderní populární kultuře. Ačkoliv studio Universal již v roce 1935 uvedlo snímek Vlkodlak v Londýně, teprve verze z roku 1941 proměnila folklorní lykantropii v univerzální tragédii moderního člověka.

Zásadní zásluhu na tom měl scenárista Curt Siodmak – židovský spisovatel a filmař, který v roce 1933 uprchl z nacistického Německa a vnesl do hollywoodského béčkového filmu vytříbené tvarosloví výmarského expresionismu a hlubokou osobní zkušenost s iracionálním pronásledováním, fatalismem a stigmatizací nevinného člověka.

I. Curt Siodmak a transfer výmarského expresionismu do Hollywoodu

Vizuální a tematická architektura filmu tvoří přímý most k německé meziválečné avantgardě:

• Ateliérová gotika v mlze: Siodmak a kameraman Joseph Valentine odmítli americký realismus[cite: 127]. Fiktivní velšská vesnice Llanwelly a okolní hluboké hvozdy byly kompletně vybudovány ve studiích Universalu s využitím pokroucených kašírovaných stromů, těžké suché studiové mlhy a ostrého chiaroscuro svícení[cite: 127]. Prostor nepůsobí jako reálná britská krajina; je to snový, expresionistický labyrint stínů evokující německé klasiky typu Kabinet doktora Caligariho[cite: 127].
• Novotvar vlkodlačí mytologie: Většina pravidel, jež dnes laická veřejnost pokládá za prastaré lidové legendy, pochází z čisté literární invence Curta Siodmaka[cite: 127]. Právě on vymyslel motiv přeměny za úplňku, zranitelnost stříbrnou kulkou, symbol pentagramu v dlani oběti i slavné čtyřverší: „I člověk čistého srdce, jenž se v noci modlí k Bohu, se může stát vlkem, když rozkvete oměj a podzimní měsíc jasně svítí.“[cite: 127]

II. Lawrence Talbot: Posun od vnějšího predátora k tragické oběti

Siodmak provedl zásadní dramaturgický řez, který odlišil Vlkodlaka od Draculy či Frankensteinova monstra[cite: 127]:

• Monstrum jako vnitřní kletba: Lawrence Talbot (životní výkon Lona Chaneyho ml.) nevystupuje jako krvežíznivý zločinec; je to sympatický, otevřený a civilizovaný muž vracející se na rodné panství po smrti staršího bratra[cite: 127]. Když je v mlze při záchraně dívky pokousán vlkodlakem (Béla Lugosi jako cikán Bela), nestává se padouchem, nýbrž bezmocnou obětí biologické a metafyzické nákazy[cite: 127].
• Rozpolcené vědomí: Talbot si plně uvědomuje svou zrůdnost, avšak nedokáže jí zabránit[cite: 127]. Hrůza v The Wolf Man nepramení ze strachu z cizího nebezpečí, nýbrž z děsu z vlastního nekontrolovatelného těla a temných pudů potlačeného nevědomí[cite: 127].

III. Jack Pierce a maskérská revoluce tělesné metamorfózy

Fyzická realizace přeměny člověka ve zvíře představovala vrcholný triumf legendárního maskéra studia Universal Jacka Pierce:

• Práce s jačí srstí a latexem: Pierce strávil s Chaneym před každým natáčecím dnem šest hodin v maskérně[cite: 127]. Obličej pokrýval vrstvami tekutého kaučuku, lepidla a pravé jačí srsti vypalované horkou kulmou, doplněné o tesáky a deformovaný nos.
• Fázové prolínačky (Lap Dissolves): Scéna noční přeměny nohou a tváře byla realizována technikou fázových prolínaček v kameře, kdy herec musel zůstat absolutně nehybný po celé hodiny, zatímco maskér v jednotlivých fázích nanášel další vrstvy srsti. Výsledný plynulý přerod fascinoval dobové publikum a definoval vizuální kánon žánru.

IV. Závěr: Otcovražda stříbrnou holí a historické ozvěny fašismu

Závěrečná katarze nese hluboce tragický antický a psychoanalytický rozměr[cite: 127]:

• Hůl se stříbrnou hlavicí: Lawrence Talbot je v nočním lese ubit vlastním otcem, sirem Johnem Talbotem (Claude Rains), jenž v mlze netuší, že nestvůra, kterou drtí stříbrnou hlavicí rodinné hole, je jeho vlastní milovaný syn. Teprve po smrti se tělo zvířete před otcovým zrakem proměňuje zpět v mrtvého Lawrence.
• Alegorie exulanta: Pro Curta Siodmaka byl Vlkodlak přímou metaforou na nástup nacismu v Německu: symbolem slušných lidí, kteří se pod vlivem iracionální kolektivní infekce přes noc proměnili v běsnící bestie požírající své sousedy[cite: 127]. Pentagram vypálený do kůže zrcadlil žlutou Davidovu hvězdu, jíž nacistický režim označoval své oběti. Vlkodlak tak zůstává mistrovskou syntézou gotického hororu a existenciální úzkosti 20. století[cite: 127].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Filmová lykantropie: Narativní subžánr hororu tematizující periodickou proměnu lidské bytosti ve vlka, fungující jako psychologická metafora souboje civilizovaného ega s animálními pudy[cite: 127].
• Fázová prolínačka (Lap Dissolve): Střihová a triková technika pomalého prolínání několika statických záběrů téhož objektu v různých fázích maskování, vytvářející dojem plynulé metamorfózy.
• Univerzální monstrum (Universal Classic Monster): Ikonická řada hororových postav studia Universal z let 1931–1954 (Dracula, Frankenstein, Neviditelný muž, Vlkodlak), jež definovaly základy žánrové kinematografie.

Bibliografie (Chicago Style):

• Mank, Gregory William. Hollywood Cauldron: Thirteen Horror Films from the Genre’s Golden Age. Jefferson: McFarland, 1994[cite: 127].
• Siodmak, Curt. The Wolf Man: Screenplay. Universal City: Universal Pictures, 1941.
• Skal, David J. The Monster Show: A Cultural History of Horror. New York: W. W. Norton & Company, 1993.
• Waggner, George, dir. The Wolf Man (Motion Picture). Universal City: Universal Pictures, 1941[cite: 127].