„Každá válka je jen jiné jméno pro to, co z člověka zbude, když ztratí smysl.“

Závěrečný a nejmonumentálnější díl tzv. dolarové trilogie italského režiséra Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966, stopáž 177 minut) představuje definitivní vrchol evropské reinterpretace amerického westernu. V době, kdy byl klasický hollywoodský mýtus o osidlování hranice a morálním řádu šerifů vyčerpán, přetavil Leone žánr do podoby monumentálního pikareskního eposu o lidstvu zbaveném transcendence a morální jistoty.

Film, situovaný do vyprahlých kulis amerického Jihozápadu během občanské války, odmítá tradiční etický manicheismus: dobro, zlo i ošklivost zde netvoří protichůdné morální póly, nýbrž pouhé tři fazety téže lidské chamtivosti a cynického pudu sebezáchovy.

I. Válka jako mechanizovaná absurdita a dekonstrukce mýtu

Historické pozadí americké občanské války (1861–1865) nevyužívá Leone pro ideologickou oslavu zrušení otroctví či záchrany Unie:

• Krvavé divadlo bez smyslu: Válka Severu proti Jihu je zobrazena jako obrovská, špinavá a mechanizovaná jatka, v nichž tisíce zbídačených vojáků v roztrhaných uniformách umírají pro rozkazy opilých důstojníků. Scéna obléhání strategicky bezvýznamného mostu Langstone Bridge tvoří vrchol protiválečné satiry: most musí být dobyt a ztracen znovu a znovu jen proto, že to vyžaduje armádní hlášení.
• Dynamit jako osvobození: Když hrdinové Blondie (Clint Eastwood) a Tuco (Eli Wallach) most odpálí dynamitem, nečiní tak z vlasteneckých pohnutek, nýbrž z ryze sobeckého zájmu – potřebují odstranit armády ze své cesty k pokladu. Výbuch mostu paradoxně přináší úlevu umírajícímu kapitánovi unijní armády: zničení strategického cíle zbavuje obě strany důvodu k dalšímu masakru.

II. Vizuální syntaxe Tonina Delli Colliho: Širokoúhlý prostor Techniscope

Formální revoluce Sergia Leoneho a kameramana Tonina Delli Colliho spočívá v radikální polarizaci měřítek:

• Extrémní celek versus detail očí: Leone odmítá konvenční polocelky klasického Hollywoodu. Systematicky střídá monumentální panoramatické celky vyprahlé pouště v poměru stran 2.35:1 (formát Techniscope) s extrémními makrodetaily lidských očí, zpocených spánků, zrezivělých kohoutků revolverů a prstů na spoušti.
• Poušť jako etické vakuum: Krajina Almeríe ve Španělsku nepředstavuje romantickou přírodu; je to metafyzické jeviště absolutní prázdnoty, v němž neplatí žádný zákon, náboženství ani autorita a kde je člověk konfrontován s holým bojem o přežití.

III. Hudební dramaturgie Ennia Morriconeho a rituální akustika

Hudební složka Ennia Morriconeho tvoří nedílnou součást režijního scénáře (hudba byla složena před natáčením a hrána přímo na place):

• Tři hlasy chamtivosti: Ikonický ústřední motiv – napodobující vytí kojota – je interpretován třemi odlišnými nástroji pro každou z postav: sopránovou zobcovou flétnou pro Blondieho, lidským hlasem s okarínou pro Tuco a basovou flétnou pro Sentenzu / Angel Eyes (Lee Van Cleef). Hudba tak nahrazuje psychologii i dialogy.
• Ekstáze zlata (The Ecstasy of Gold): Sekvence, v níž Tuco pobíhá mezi tisíci hroby v hysterickém kruhovém běhu za zvuků Morriconeho extatického hobojového a vokálního partu Eddy Dell’Orsové, představuje jeden z vrcholů audiovizuální montáže světového filmu.

IV. Závěr: Hřbitov Sad Hill a rituální triello v kruhu smrti

Vyvrcholení filmu – závěrečný souboj tří pistolníků na kruhové aréně hřbitova Sad Hill – představuje absolutní kánon westernové kinematografie:

• Nietzschovský věčný návrat: Kruhová dlážděná aréna obklopená pěti tisíci hroby padlých vojáků funguje jako symbol nekonečna, aréna antického kolosea i prostor věčného návratu stejného (ewige Wiederkunft). Zde se definitivně stírá rozdíl mezi dobrem a zlem – všichni tři muži jsou vrahy hnanými touhou po ukradeném zlatě konfederace.
• Choreografie pohledů (Triello): Závěrečný šestiminutový duel tří střelců nestojí na rychlosti palby, nýbrž na hypnotickém stupňování střihu. Intervaly mezi prostřihy na oči Blondieho, Tuca a Sentenzy se s gradující Morriconeho skladbou Il Triello zkracují až na hranici fyzické únosnosti.
• Zlato v hrobě Neznámého: Zlato ukryté v hrobě bezejmenného vojáka stvrzuje Leoneho absolutní cynismus: odměna leží v prachu mezi mrtvými a vítězství přináší pouze možnost dalšího putování prázdnou krajinou. Hodný, zlý a ošklivý zůstává nepřekonaným monumentem: dokázal, že i brakový žánr může formulovat nejhlubší existenciální otázky o lidské malosti a krutosti dějin.

Slovníček pojmů a bibliografie

• Techniscope (2.35:1): Úsporný širokoúhlý kamerový systém využívající standardní 35mm film s polovičním posunem okénka (2 perforace), umožňující extrémní hloubku ostrosti a široké panorama bez nutnosti drahých anamorfotických čoček.
• Triello (Trojitý duel): Narativní a vizuální inovace Sergia Leoneho rozšiřující klasický westernový duel dvou protivníků na geometrický souboj tří aktérů stojících v trojúhelníku v kruhové aréně.
• Pikareskní western: Vyprávěcí styl sledující cynické, amorální a protřelé outsidery putující chaotickým světem krize, řídící se výhradně vlastním pudem sebezáchovy a chamtivostí.

Bibliografie (Chicago Style):

• Ciment, Michel. Leone contre Leone. Paris: Éditions Ramsay, 1987.
• De Fornari, Oreste. Tutti i film di Sergio Leone. Milano: Ubulibri, 1984.
• Frayling, Christopher. Sergio Leone: Something to Do with Death. London: Faber and Faber, 2000.
• Leone, Sergio, dir. Il buono, il brutto, il cattivo (The Good, the Bad and the Ugly). Roma: Produzioni Europee Associate (PEA), 1966.
• Morricone, Ennio, and Alessandro De Rosa. Catching Sound: Life and Musics. Translated by Maurizio Corbella. Oxford: Oxford University Press, 2019.