Snímek Tisíc očí dr. Mabuseho (Die 1000 Augen des Dr. Mabuse, 1960, stopáž 103 minut) představuje definitivní uměleckou i filozofickou závěť Fritze Langa. Po návratu z hollywoodského exilu a realizaci dvoudílného indického dobrodružného eposu se Lang v západoněmecké produkci Artura Braunera vrátil k postavě, která formovala jeho kariéru již od výmarského němého eposu z roku 1922.

Doktor Mabuse v roce 1960 však již není pouhým geniálním zločincem, falešným hráčem či hypnotizérem ovládajícím jednotlivce skrze magickou vůli. V Langově pozdní vizi se Mabuse proměnil v anonymní, všudypřítomný systém – v technokratický mechanismus dohledu a sběru dat. Lang jako jeden z prvních filmařů pochopil, že moc budoucích totalit nebude stát na hlomozu zbraní, nýbrž na neviditelné optické a zvukové kontrole, jež občany redukuje na pouhé datové body[cite: 116].

I. Hotel Luxor jako moderní Benthamovo panoptikum

Architektonickým a narativním středobodem filmu je luxusní západoberlínský hotel Luxor, vybudovaný původně nacistickým režimem za druhé světové války jako špionážní past na zahraniční diplomaty[cite: 116]:

• Geometrie neviditelného dohledu: Hotel je zkonstruován podle filozofického konceptu panoptika Jeremyho Benthama[cite: 116]. V každém pokoji jsou za polopropustnými zrcadly ukryty televizní kamery a odposlechová zařízení napojená na centrální velín v podzemí[cite: 116]. Pozorovaný jedinec je permanentně viditelný, aniž by věděl, že je sledován[cite: 116].
• Klinická černobílá věcnost: Lang opouští expresionistické barokní stíny i barevnost Technicoloru[cite: 116]. Kamera Karla Löba využívá střízlivé, chladné a téměř dokumentární svícení, jež zbavuje prostor jakéhokoliv tajemství[cite: 116]. Špionáž se odehrává za plného světla luxusních apartmánů, v nichž je intimita hostů systematicky komodifikována a přenášena na monitory[cite: 116].

II. CCTV estetika a zcizení diváckého pohledu

Lang ve filmu přelomovým způsobem formuluje vizuální jazyk moderní sledovací techniky:

• Kamera jako bezpečnostní oko: Obraz opakovaně přejímá statické, neosobní úhly průmyslových kamer (CCTV), snímajících chodby, recepci a výtahy z mírného nadhledu[cite: 116]. Tento odosobněný pohled zbavuje obraz lidské empatie[cite: 116]. Divák je postaven do nepříjemné pozice voyeura a nedobrovolného spolupachatele Mabuseho aparátu[cite: 116].
• Zvuková syntéza informací: Odposlechy v podzemí nahrávají hovory na magnetofonové pásy. Zločin zde neprobíhá jako fyzický akt, nýbrž jako syntéza informací, na jejichž základě neviditelný operátor manipuluje s chováním nic netušících obětí[cite: 116].

III. Mabuse jako algoritmus a kritika technokratického státu

Lang podává pronikavou diagnózu západoněmeckého hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder):

• Ztráta tváře pachatele: Kriminální intriku neřídí fyzicky přítomný Mabuse (který je dávno po smrti), nýbrž průmyslník a psycholog, který přijal jeho identitu[cite: 116]. Vystupuje ve trojí roli: jako slepý věštec Cornelius, jako policejní komisař i jako americký miliardář Henry Travers. Zlo se rozptýlilo do sociálních institucí; je všude a nikde zároveň[cite: 116].
• Záměna soukromí za komfort: Obyvatelé moderního světa se dobrovolně stahují do hotelu Luxor, kde výměnou za luxus, pohodlí a iluzi bezpečí odevzdávají vlastní soukromí[cite: 116]. Lang předpověděl společnost dobrovolného dohledu, v níž lidská bytost ztrácí individuální autonomii a stává se manipulovatelnou figurkou na šachovnici neviditelných ekonomických a politických zájmů[cite: 116].

IV. Závěr: Definitivní sbohem mistra a konec kinematografické iluze

Závěrečná automobilová honička na mostě a pád Mabuseho limuzíny do řeky přináší zdánlivé žánrové rozuzlení:

• Prázdnota bez katarze: Porážka konkrétního pachatele je iluzorní[cite: 116]. Tisíc očí v hotelu Luxor zůstává nainstalováno; technologická infrastruktura dohledu nemůže být odinstalována a aparát čeká na nového operátora[cite: 116].
• Odchod do ticha: Po tomto filmu již Fritz Lang nenatočil žádný další snímek[cite: 116]. Zjistil, že jeho celoživotní vizionářské varování před mechanizovanou totalitou se stalo všední realitou[cite: 116]. Režisér opustil filmové plátno ve chvíli, kdy se samotný svět proměnil v nekonečný sledovací monitor doktora Mabuseho[cite: 116].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Benthamovo panoptikum: Filozofický a architektonický koncept Jeremyho Benthama (později rozvedený Michelem Foucaultem) popisující vězeňský systém, v němž centrální inspekční věž umožňuje nepřetržitý dohled nad všemi celami, aniž by chovanci věděli, zda jsou v daném okamžiku sledováni[cite: 116].
• CCTV estetika: Specifický filmový styl využívající statické, vyvýšené a širokoúhlé kompozice evokující neosobní záznam bezpečnostních průmyslových kamer[cite: 116].
• Technokratická totalita: Forma moci a společenské kontroly, která nespoléhá na ideologický fanatismus, nýbrž na systémové shromažďování dat, technologický monopol a administrativní dohled nad populací[cite: 116].

Bibliografie (Chicago Style):

• Bogdanovich, Peter. Fritz Lang in America. London: Studio Vista, 1967[cite: 116].
• Eisner, Lotte H. Fritz Lang. Translated by Bernard Miall. London: Secker & Warburg, 1976[cite: 116].
• Gunning, Tom. The Films of Fritz Lang: Allegories of Vision and Modernity. London: British Film Institute, 2000[cite: 116].
• Kracauer, Siegfried. From Caligari to Hitler: A Psychological History of the German Film. Princeton: Princeton University Press, 1947[cite: 116].
• Lang, Fritz, dir. Die 1000 Augen des Dr. Mabuse (The Thousand Eyes of Dr. Mabuse). Berlin: CCC-Film / CEI Incom, 1960.