Snímek Samuela Fullera Chodba šoků (Shock Corridor, 1963, stopáž 101 minut) představuje jednu z nejagresivnějších, myšlenkově nejodvážnějších a nekompromisních kritik společenské reality Spojených států v éře studené války. Fuller nepojednává o psychiatrické léčebně jako o pouhém nefunkčním ústavu či sociálním zařízení. V jeho pojetí se blázinec stává přesným mikrokosmem a funkčním modelem disciplinárního státu, jenž veškeré akutní politické, rasové a ideologické konflikty moderní Ameriky převádí do sterilního a neškodného jazyka medicínské diagnózy.

Tato studie analyzuje film skrze foucaultovskou teorii moci, Goffmanův koncept totální instituce a dekonstrukci liberálního mýtu o nezávislé žurnalistice[cite: 99].

I. Azyl jako disciplinární aparát a depolitizace konfliktů

Prostor státního ústavu pro choromyslné naplňuje parametry disciplinárního panoptikonu[cite: 99]:

• Chodba jako koridor moci: Ústřední nekonečná chodba („The Street“), na niž ústí jednotlivé cely a sály, představuje prostor nepřetržitého dohledu[cite: 99]. Chovanci zde pozbývají občanských práv a stávají se pouhými evidovanými těly[cite: 99].
• Přepis reality v patologii: Fuller demaskuje mechanismus depolitizace[cite: 99]. Systém odmítá reflektovat reálné systémové krize společnosti: rasismus, válečná traumata či hrozbu nukleárního zničení nepřipouští jako politická témata, nýbrž je okamžitě přepisuje na osobní psychickou poruchu jedince[cite: 99]. Vzpoura, nesouhlas i pocit viny jsou neutralizovány sedativy, svěracími kazajkami a elektrošoky[cite: 99].

II. Johnny Barrett: Kolaps vnější perspektivy a asimilace rolí

Hlavní hrdina, ambiciózní investigativní novinář Johnny Barrett (Peter Breck), vstupuje do ústavu s iluzí nadřazeného pozorovatele[cite: 99]:

• Fingované šílenství pro Pulitzerovu cenu: Johnny se za pomoci psychiatra naučí simulovat incestní fixaci na svou sestru, aby byl hospitalizován a mohl odhalit nevyřešenou vraždu pacienta Sloana[cite: 99]. Věří v klasický liberální mýtus: předpokládá, že novinář může do systému vstoupit, využít jej a neposkvrněn odejít s pravdou[cite: 99].
• Past totální instituce: Jak formuloval sociolog Erving Goffman, totální instituce nepřipouští existenci vnější neutrální pozice[cite: 99]. Permanentní vystavení dohledu, ponižování a násilí personálu postupně maže hranici mezi předstíranou rolí a skutečným rozpadem osobnosti[cite: 99]. Johnny nakonec vraha odhalí, avšak cena je fatální – systém jej mezitím zcela pohltil a dovedl ke skutečné, nevratné katatonické schizofrenii[cite: 99].

III. Freud, Jung a pacienti jako živé symptomy studené války

V kanceláři ředitele ústavu dr. Fonga visí monumentální portréty Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga[cite: 99]:

• Institucionální psychoanalýza: Tyto ikony netvoří nástroj uzdravení, nýbrž ideologický štít aparátu, který vše převádí na vnitřní rodinné defekty a komplexy, aby zakryl vnější politické příčiny šílenství[cite: 99].
• Tři svědci – tři rány Ameriky: Trojice klíčových svědků vraždy ztělesňuje potlačená traumata poválečné éry[cite: 99]:
  1. Stuart: Voják z korejské války, který podlehl vymývání mozků, dezertoval ke komunismu a po návratu domů zešílel pod tíhou společenského odsouzení; nyní si představuje, že je konfederačním generálem Jebem Stuartem v americké občanské válce[cite: 99].
  2. Trent: Jeden z prvních afroamerických studentů integrovaných na jižanskou univerzitu, jenž pod neúnosným rasovým terorem bílého okolí psychicky zkolaboval a přijal roli bílého rasisty – nosí bílou kápi Ku-klux-klanu a podněcuje pogromy proti černochům[cite: 99].
  3. Dr. Boden: Špičkový jaderný fyzik podílející se na výrobě atomové bomby, který pod tíhou morální odpovědnosti za budoucí zkázu lidstva mentálně regredoval do úrovně šestiletého dítěte kreslícího křídami na podlahu[cite: 99].

IV. Závěr: Amerika jako psychiatrický stát bez katarze

Vyvrcholení filmu na chodbě za uměle vyvolané bouře z hasičských hadic přináší definitivní triumf aparátu[cite: 99]:

• Novinář s Pulitzerem v blázinci: Johnny Barrett získává vytouženou Pulitzerovu cenu, avšak ocenění již nedokáže vnímat[cite: 99]. Sedí na chodbě ústavu v katatonickém stavu, neschopen slova i pohybu, zatímco jeho partnerka Cathy (Constance Towersová) marně pláče[cite: 99].
• Odkaz: Fullerův snímek představuje mrazivé memento[cite: 99]. Ukazuje, že společnost, která nedokáže čelit vlastním politickým zločinům a morálním selháním, promění celou svou kulturu v obří psychiatrický koridor, v němž je pravda uzamčena za zdmi diagnózy a nositelé rozumu jsou prohlášeni za nevyléčitelné šílence[cite: 99].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Totální instituce (Erving Goffman): Sociální prostředí (léčebna, věznice, kasárna), v němž jsou veškeré lidské činnosti (spánek, práce, volný čas) soustředěny pod jedinou autoritativní správu[cite: 99].
• Depolitizace konfliktů: Mocenský mechanismus maskující reálné politické, sociální a rasové rozpory za individuální psychologická či medicínská selhání[cite: 99].
• Disciplinární panoptikon: Foucaultovský model prostorové kontroly, v němž uspořádání chodeb a sálů zaručuje permanentní viditelnost a kontrolu ovládaných[cite: 99].

Bibliografie (Chicago Style):

• Dombrowski, Lisa. The Films of Samuel Fuller: If You Die, I’ll Kill You!. Middletown: Wesleyan University Press, 2008[cite: 99].
• Foucault, Michel. Discipline and Punish: The Birth of the Prison. Translated by Alan Sheridan. New York: Pantheon Books, 1977[cite: 99].
• Fuller, Samuel. A Third Face: My Tale of Writing, Fighting, and Filmmaking. New York: Alfred A. Knopf, 2002[cite: 99].
• Fuller, Samuel, dir. Shock Corridor (Motion Picture). Los Angeles: Fromkess-Firks Productions / Allied Artists, 1963.
• Goffman, Erving. Asylums: Essays on the Social Situation of Mental Patients and Other Inmates. Garden City: Anchor Books, 1961.