Vůbec první vánoční film v dějinách světové kinematografie, natočený britským filmařem Georgem Albertem Smithem pod názvem Santa Claus (1898, stopáž 76 sekund), nepředstavuje pouhou historickou kuriozitu ze sklonku viktoriánské éry. Tento necelou minutu a půl trvající němý snímek, vyrobený v improvizovaném ateliéru v zahradě v Hove u Brightonu s režisérovou vlastní rodinou (v rolích dětí vystoupily jeho vlastní děti Harold a Dorothy, chůvu ztvárnila jeho manželka Laura Bayleyová), je přelomovým mezníkem filmové syntaxe.

Smith, klíčová osobnost legendární Brightonské školy, v tomto mikropříběhu poprvé v dějinách kinematografie úspěšně použil dvojitou expozici k vytvoření kruhové viněty a položil základy paralelního vyprávění – techniky, jež navždy proměnila způsob, jakým film organizuje čas a prostor.

I. George Albert Smith a Brightonská škola: Od laterny magiky k trikovému filmu

George Albert Smith nepřistupoval k pohyblivým obrázkům jako inženýr, nýbrž jako zkušený pódiový kouzelník, hypnotizér a přední tvůrce projekcí kouzelné lucerny (magic lantern)[cite: 134]:

• Tradice laterny magiky: Projekce malovaných skleněných diapozitivů často využívaly mechanická clonítka a prolínačky k vytvoření iluze zjevení duchů a kouzelných postav[cite: 134]. Smith tyto bohaté zkušenosti s optickou manipulací vnímání přenesl přímo na kinematografický pás[cite: 134].
• Překonání statického záznamu: Zatímco raná produkce bratří Lumièrů či Thomase Edisona zachycovala události v jediném statickém plánu bez manipulace s časem, tvůrci z okruhu Brightonské školy (G. A. Smith, James Williamson) začali systematicky rozbíjet jednotu scény a objevovat trikové možnosti střihu a montáže[cite: 134].

II. Dvojitá expozice v kruhové vinětě a vynález paralelního děje

Zásadní inovace snímku Santa Claus spočívá v technickém řešení souběžnosti dvou dějů odehrávajících se na různých místech[cite: 134]:

• Kruhová vize na stěně: V levé části záběru vidíme dětský pokoj, kde chůva ukládá děti do postele, zhasíná svíčku a odchází[cite: 134]. Vzápětí se na tmavé stěně nad krbem objeví kruhová světelná viněta – v ní divák současně sleduje zasněženou střechu domu, na niž přichází Santa Claus s vánočním stromkem a leze do komína[cite: 134].
• Dvojí expozice filmového pásu: Smith tohoto efektu dosáhl precizní dvojitou expozicí v kameře[cite: 134]. Část záběru byla při prvním průchodu kamerou zakryta černým kruhovým clonítkem; následně byl film přetočen zpět a do neosvíceného kruhu byla v ateliéru dosnímána scéna se střechou.
• Zrození paralelního narativu: Šlo o historicky první prokázané zobrazení současně probíhajícího děje v různých prostorech uvnitř jediného záběru[cite: 134]. Smith tímto objevem předběhl slavné paralelní střihy Edwina S. Portera (Velká železniční loupež) i D. W. Griffitha o celá léta[cite: 134].

III. Viktoriánská ikonografie: Santa Claus před komerčním mýtem

Vizuální reprezentace vánoční postavy v Smithově filmu představuje cenný kulturně-historický dokument[cite: 134]:

• Původní Father Christmas: Zapomeňte na moderní reklamní kánon tlouštíka v červeném overalu kodifikovaný ve 30. letech 20. století koncernem Coca-Cola[cite: 134]. Smithův Santa Claus ztělesňuje tradiční viktoriánskou postavu Otce Vánoc (Father Christmas) – vysokou, štíhlou postavu v dlouhém tmavém plášti s kapucí a bílým plnovousem, která v sobě nese tajuplnou, takřka pohanskou důstojnost zimního ducha[cite: 134].
• Kánon vánočního rituálu: Přestože film trvá pouhých 76 vteřin, obsahuje kompletní ikonografický aparát svátečního žánru: zasněženou střechu, spouštění komínem, noční pokoj osvětlený měsíčním světlem, vyndávání dárků z pytle, plnění punčoch zavěšených na krbové římse a okamžité ranní probuzení jásajících dětí[cite: 134]. Smith položil základy vizuálního jazyka Vánoc, z něhož kinematografie těží dodnes[cite: 134].

IV. Závěr: Archeologie filmového jazyka a triumf imaginace

Santa Claus z roku 1898 zůstává zářivým dokladem období, kdy se kinematografie rodila jako svébytné umění[cite: 134]:

• Kouzlo v základech média: Smith dokázal, že filmový aparát není pouhým technickým strojem pro vědecký záznam pohybu, nýbrž generátorem zázraků[cite: 134].
• Odkaz: Tento kratičký snímek představuje monument lidské představivosti[cite: 134]. V éře před vznikem filmového průmyslu a obřích studií vytvořil britský průkopník v domácích podmínkách dílo, které svou technickou odvahou a čistotou výrazu předznamenalo celý budoucí vývoj narativního filmu[cite: 134].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Brightonská škola (Brighton School): Skupina raných britských filmových průkopníků působících v oblasti Brightonu a Hove na přelomu 19. a 20. století (George Albert Smith, James Williamson), kteří objevili střihové techniky, střídání celků a detailů a filmové triky.
• Dvojitá expozice v kameře: Raná triková technika spočívající v několikanásobném exponování téhož negativního filmového pásu před jeho vyvoláním, umožňující prolnutí obrazů či vytvoření dílčích průhledů na scénu[cite: 134].
• Paralelní děj (Parallel Action): Vyprávěcí postup zobrazující dvě či více událostí, které probíhají ve stejném okamžiku na různých místech, v rané fázi řešený vícenásobnou expozicí v rámci jednoho rámu[cite: 134].

Bibliografie (Chicago Style):

• Barnes, John. The Beginnings of the Cinema in England, 1894–1901: Volume 3: 1898: The Rise of the Photoplay. Exeter: University of Exeter Press, 1996[cite: 134].
• Chanan, Michael. The Dream That Kicks: The Prehistory and Early Years of Cinema in Britain. London: Routledge, 1996.
• Musser, Charles. The Emergence of Cinema: The American Screen to 1907. Berkeley: University of California Press, 1994[cite: 134].
• Smith, George Albert, dir. Santa Claus (Motion Picture). Hove: G.A.S. Films, 1898.
• Low, Rachael, and Roger Manvell. The History of the British Film 1896–1906. London: Allen & Unwin, 1948.