Marketa Lazarová (1967): Tíha bláta, kmenový animismus a zrod řádu z krve
Marketa Lazarová (1967) – The Weight of Mud and the Birth of Order from Violence
Analytická studie vizionářského historického eposu Františka Vláčila zkoumající drtivou materialitu středověku, kameru Bedřicha Baťky, polyfonní partituru Zdeňka Lišky a střet kmenového pohanství s křesťanskou mocí.
František Vláčil strips the Middle Ages of romanticism, presenting a brutal, sensory, and fragmented cinema experience of historical transformation.
Vizionářský historický epos Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967, stopáž 162 minut), natočený podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury za scenáristické spolupráce Františka Pavlíčka, představuje vrcholný monument české i světové kinematografie šedesátých let. Vláčil nemilosrdně strhává ze středověku romantickou oponu devatenáctého století plnou naleštěných rytířských brnění, heraldických ctností a uhlazené chronologie.
Namísto konvenční historické ilustrace vytvořil drtivě fyzický, krutý a smyslově zahlcující prožitek světa v bodě zlomu: světa sevřeného mrazem, vlčími instinkty, pohanským animismem a permanentním bojem o holé biologické přežití. Snímek zachycuje bolestný historický porod moderního státu – proces, v němž je kmenová svoboda archaických lapků nemilosrdně lámána nastupujícím centralizovaným řádem křesťanské a královské moci.
I. Hmatatelnost světa a senzorické ponoření Bedřicha Baťky
Nejsilnější formální složkou Vláčilova díla je jeho nekompromisní materialita:
- Fyzický nátlak textur: Kamera Bedřicha Baťky odmítá akademickou malebnost. Neustále exponuje syrové fyzické povrchy: ztvrdlé zmrzlé bláto, hrubou zvířecí srst, ledové krystaly tající na vousech, dýmající krev na sněhu a drsné dřevo loupežnické tvrze Roháček. Prostředí nepředstavuje pasivní kulisu; vystupuje jako aktivní, nelítostný živel, který lidská těla neustále deformuje, pohlcuje a zkouší.
- Senzorická autentičnost: Vláčil se štábem strávil téměř dva roky v extrémních podmínkách šumavských hvozdů. Divák nemá děj pouze sledovat z bezpečného odstupu; je nucen jej fyzicky prožívat – cítit pronikavý chlad, pach potu a mokré vlny. Násilí ve filmu nevychází z choreografického spektáklu, nýbrž z absolutní, chladné lhostejnosti přírody k lidskému osudu.
II. Střet dvou krutostí: Kmenový animismus versus královský meč
Ústřední konflikt mezi loupeživým klanem hejtmana Kozlíka (Josef Kemr) a královskou trestnou výpravou nepracuje s morální opozicí dobra a zla:
- Archaická svoboda klanu: Kozlíkův rod představuje zánik kmenové, pohanské periody lidstva. Jejich život se řídí krví, rodovou věrností a přírodními cykly. Křesťanství přijímají jen povrchně; v jejich světě nadále vládnou staří bůžkové, věštby a animální strach z vlků. Je to svět krutý, divoký, avšak vnitřně autentický.
- Racionalizované státní násilí: Proti nim stojí královská moc reprezentovaná hejtmanem Pivem a německými rytíři. Král nepřináší humanitu ani slitování; přináší právo, centrální správu a křesťanskou dogmatiku. Násilí státu není menší než násilí lapků; je pouze institucionalizované, chladné a byrokraticky legitimované. Starý, organický svět je nahrazován organizovanou mocenskou mašinérií.
III. Akustická polyfonie Zdeňka Lišky a roztříštěná montáž
Zvuková a hudební architektura Zdeňka Lišky představuje jeden z nejradikálnějších experimentů v dějinách filmové hudby:
- Sakrální a pohanská koláž: Liškova partitura kombinuje staroslověnské a latinské liturgické zpěvy, disonantní chorály, zvony, rituální bicí nástroje, šepot a vlčí vytí. Hudba nepodkresluje emoce postav; je samostatným metafyzickým komentářem, který diváka zatahuje do archaického duchovního prostoru raného středověku.
- Asociativní struktura času: Vláčil a střihač Miroslav Hájek odmítli lineární narativní kauzalitu. Děj přeskakuje v čase, prolíná se s halucinacemi, sny a předtuchami postav. Svět není nahlížen moderním karteziánským rozumem, nýbrž jako polyfonní proud znamení, pudů a animálního děsu, v němž minulost, přítomnost a věčnost splývají v jediný mýtus.
IV. Závěr: Marketa jako tragický uzel a zrod nového řádu
V epicentru dějinného střetu stojí postava panenské Markety Lazarové (neopakovatelná Magda Vášáryová):
- Od klášterního slibu k divoké lásce: Marketa, zaslíbená otcem Bohu, je unesena Kozlíkovým synem Mikolášem (František Velecký). Uprostřed krve a znásilnění se však v jejím nitru probouzí hluboká, osudová vášeň. Marketa se stává mostem mezi čistotou víry a divokou silou země – přijímá hříšnou lásku jako svůj kříž i své osvobození.
- Rekviem za starý svět: Závěrečný obraz, kdy je Kozlíkův rod vyhlazen, muži popraveni na popravišti a těhotná Marketa kráčí po pláních s dítětem pod srdcem po boku polodivokého blázna Adama, odmítá falešnou idylu. Přežijí pouze ti, kteří dokáží unést tíhu nového řádu. Vláčilovo dílo zůstává nepřekonaným svědectvím: připomíná, že civilizace se nezrodila z ušlechtilých traktátů, nýbrž z kruté bolesti, bláta a krve, z nichž člověk jen s nesmírnou námahou vykupuje svou lidskost.
Slovníček pojmů a bibliografie
- Hmatový (taktilní) historismus: Filmový přístup Františka Vláčila a Bedřicha Baťky, v němž je historická realita evokována detailním snímáním fyzických textur (bláto, krev, led, srst) s cílem navodit tělesný prožitek doby.
- Kmenový animismus: Archaický způsob vnímání světa přisuzující duši a posvátnou sílu přírodním živlům, zvířatům a krajině, stojící v opozici vůči centralizovanému křesťanskému dogmatu.
- Polyfonní zvuková montáž (Zdeněk Liška): Zvuková metoda vrstvení liturgických chorálů, přírodních ruchů a hudebních disonancí do autonomního filozofického pásma nezávislého na vizuální akci.
Bibliografie (Chicago Style):
- Cieslar, Jiří. František Vláčil: Samotář svázaný časem. Praha: Národní filmový archiv, 1999.
- Gajdošík, Petr. František Vláčil: Život a dílo. Příbram: Camera Incognita, 2018.
- Vančura, Vladislav. Marketa Lazarová. Praha: Družstevní práce, 1931.
- Vláčil, František, dir. Marketa Lazarová (Motion Picture). Praha: Filmové studio Barrandov, 1967.
František Vláčil’s adaptation of Vladislav Vančura’s Marketa Lazarová (1967) ruthlessly strips the Middle Ages of their romantic veneer. Instead of gallant knights and linear historical progression, it presents a world gripped by frost, instinct, and a constant struggle for survival. The medieval world here is not reconstructed history, but a physical, brutal, and sensorially overwhelming experience.
The Material World and Sensory Immersion
The film’s most defining quality is its overwhelming materiality. Bedřich Baťka’s cinematography foregrounds textures: hardened mud, animal fur, ice, and blood. The environment is not a backdrop but an active force that absorbs and shapes human presence.
Vláčil seeks a state of total sensory immersion. The viewer is not meant to observe history from a distance, but to physically register it—its coldness, dampness, and weight. The bodies of the characters are subjected to extreme conditions, and the film’s brutality emerges less from staged violence than from nature’s complete indifference to human existence.
The Clash of Two Cruelties
The central conflict between marauding clans and royal authority is not structured as a moral opposition between good and evil, but as a collision between two forms of cruelty: archaic and institutional.
The Kozlík clan embodies primal tribal freedom, where rules are dictated solely by survival in an unforgiving landscape. The King and Captain Pivo represent Christian order and law, which do not reduce violence but instead formalize, rationalize, and legitimize it.
At the center of this conflict stands Marketa—torn from monastic life and thrown into chaos, she becomes a tragic nexus where both systems collide and fracture.
Fragmented Narrative Structure
The film decisively rejects linear storytelling. Its structure is fragmented, temporally discontinuous, and polyphonic.
This fragmentation mirrors the way the world is experienced within the film: not as coherent narrative, but as a flow of fear, instinct, and omens. The viewer is denied distance and forced to reconstruct meaning from fragments of perception, just like the characters themselves.
Conclusion: Order Born from Destruction
Marketa Lazarová is a requiem for an old world consumed by a new, more organized yet equally brutal system. Vláčil rejects historical idealization. He shows that civilizational order does not emerge from noble ideals, but from violent transformation—formed in mud, frost, and blood. Survival belongs to those capable of adapting to the new structures of power.