„Paranoia v tomto případě není ničím jiným než zvýšenou bdělostí a racionálním povědomím o hluboké, skryté mechanice moci.“

Politický thriller Johna Frankenheimera Manchurianský kandidát (The Manchurian Candidate, 1962, stopáž 126 minut), natočený podle stejnojmenného románu Richarda Condona z roku 1959, představuje absolutní vrchol amerického paranoického filmu studené války. Snímek, uvedený do kin v říjnu 1962 přímo na pozadí eskalující karibské krize, zachytil kolektivní hysterii z komunistické infiltrace i hrozby jaderného armagedonu.

Frankenheimer však žánrové schéma špionáže posunul do sféry mrazivého psychologického hororu a břitké politické satiry. Odhalil, že největší nebezpečí pro americkou demokracii nepřichází ze zahraničí, nýbrž zevnitř – z cynické fúze pravicového mccarthismu, mediálního populismu a manipulativního rodinného matriarchátu[cite: 128].

I. Politická paranoia karibské krize a mechanika vymývání mozků

Základním stavebním kamenem vyprávění je motiv přetvoření amerického vojáka v naprogramovaný stroj na zabíjení[cite: 128]:

• Pavlovovské podmiňování v Mandžusku: Seržant Raymond Shaw (Laurence Harvey) a jeho četa jsou během korejské války zajati a převezeni do tajného výcvikového střediska v Mandžusku[cite: 128]. Zde sovětští a čínští specialisté v čele s dr. Yenem Lo podrobí vojáky rigoróznímu psychologickému přeprogramování[cite: 128]. Shaw se vrací do Spojených států jako dekorovaný válečný hrdina oceněný Medailí cti, aniž by tušil, že je spícím agentem (sleeper agent), jehož svobodná vůle byla beze zbytku vymazána[cite: 128].
• Geniální 360stupňová sekvence zahradnického klubu: Vrcholným projevem Frankenheimerovy režie je halucinační sekvence vymývání mozků. Kamera v plynulém kruhovém švenku přechází mezi dvěma realitami: vojáci pod vlivem hypnózy věří, že sedí v přednáškovém sále hotelu v New Jersey a poslouchají laskavou přednášku postarších dam ze zahradnického klubu o pěstování hortenzií, zatímco v objektivní realitě sedí před komunistickými důstojníky a Shaw na povel chladnokrevně uškrtí svého spolubojovníka[cite: 128].

II. Srdcová královna jako spouštěč a rozpad Bennetta Marca

Frankenheimer dekonstruuje proces psychické manipulace do přesných behaviorálních kódů[cite: 128]:

• Hrací karta jako spouštěcí mechanismus: K aktivaci Shawova vražedného módu dochází při spatření kádrové hrací karty – kárové královny[cite: 128]. V ten moment Raymond upadá do katatonického transu, v němž bez zaváhání a bez výčitek vykoná jakýkoliv zadaný úkol (včetně vraždy vydavatele novin či své vlastní mladé ženy Jocelyne)[cite: 128]. Shaw není monstrem; je biologickým instrumentem zbaveným viny i paměti[cite: 128].
• Kognitivní agónie Franka Sinatry: Protiváhu tvoří major Bennett Marco (Frank Sinatra), jehož pronásledují útržky mandžuských nočních můr[cite: 128]. Sinatrův nervní, těkavý a propocený herecký výkon ztělesňuje krizi americké racionality[cite: 128]. Marco musí nejprve prolomit hradbu vlastní znejistělé mysli a přesvědčit armádní aparát o existenci spiknutí dříve, než dojde k fatálnímu úderu[cite: 128].

III. Eleanor Iselinová: Monstrózní matriarchát a demaskování mccarthismu

Nejodvážnějším ideologickým tahem filmu je odhalení skutečného zadavatele atentátu[cite: 128]:

• Angela Lansburyová v roli americké Medúzy: Mozkem celého převratu není cizí rozvědka, nýbrž Raymondova vlastní matka Eleanor Shaw Iselinová (životní výkon Angely Lansburyové, oceněný nominací na Oscara)[cite: 128]. Eleanor je bezskrupulózní fašizující intrikánka, jež svého slabomyslného manžela, senátora Johna Iselina (parodii senátora Josepha McCarthyho), využívá jako loutku pro vyvolávání protikomunistické hysterie a hromadění moci[cite: 128].
• Cynismus spojenectví: Frankenheimer odhaluje dokonalou symbiózu extremistů: komunistická rozvědka a američtí ultrakonzervativci spolupracují, protože se navzájem potřebují k udržení polarizace světa[cite: 128]. Chladný incestní podtón a polibek na ústa mezi matkou a Raymondem zhmotňuje totální kolonizaci synova těla mateřským monstrem[cite: 128].

IV. Závěr: Tragédie v Madison Square Garden a prázdný piedestal

Vrcholná sekvence atentátu během celonárodního politického konventu v newyorské aréně Madison Square Garden uzavírá tragédii bez iluzí[cite: 128]:

• Poslední vzpoura loutky: Shaw sedí v osvětlovací kabině pod střechou haly s odstřelovací puškou a má zastřelit prezidentského kandidáta, aby moc převzal jeho nevlastní otec. V poslední vteřině však v Shawovi zvítězí lidskost: otočí hlaveň a zastřelí svou matku i senátora Iselina, načež si sám před zraky přibíhajícího Marca prostřelí hrdlo s Medailí cti na krku.
• Odkaz: Frankenheimerova dynamická kamera Lionela Lindona, využívající hloubku pole a televizní monitory v záběru, vytvořila syntax moderního politického thrilleru[cite: 128]. Manchurianský kandidát zůstává prorockým varováním před politickým extremismem a demagogií, která neváhá zmanipulovat lidské svědomí k nastolení autokratické moci[cite: 128].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Spící agent (Sleeper Agent): Špionážní termín pro tajného agenta umístěného do nepřátelského prostředí, jenž po celá léta vede normální život a je aktivován ke splnění úkolu teprve specifickým kódovým signálem[cite: 128].
• Pavlovovské podmiňování v politice: Využití behaviorálních technik a psychologického nátlaku k vytvoření automatických, nekontrolovaných reakcí jedince na konkrétní smyslové podněty (např. hrací kartu)[cite: 128].
• Mccarthismus: Období politické hysterie v USA na počátku 50. let, charakterizované nepodloženým obviňováním občanů z neloajality a komunistické špionáže bez řádných důkazů[cite: 128].

Bibliografie (Chicago Style):

• Condon, Richard. The Manchurian Candidate. New York: McGraw-Hill, 1959[cite: 128].
• Frankenheimer, John, dir. The Manchurian Candidate (Motion Picture). Los Angeles: MC Productions / United Artists, 1962.
• McConaughy, James L. “The Manchurian Candidate and Cold War Paranoia.” Film Quarterly 16, no. 3 (1963): 48–51.
• Pratt, Ray. Projecting Paranoia: The Cultural Politics of the Cold War Film. Lawrence: University Press of Kansas, 2001.