„Je stále ještě čas… bratře.“

Vizionářské protiválečné drama Stanleyho Kramera Na břehu (On the Beach, 1959, stopáž 134 minut), natočené podle stejnojmenného románu Nevila Shuteho, radikálně přepsalo pravidla filmové apokalypsy. Kramer odmítl konvenční katastrofické spektákly plné hroutících se mrakodrapů, mutantů a ohňů[cite: 129]. Konec světa zde nepřichází s ohlušujícím řevem, nýbrž v podobě tichého, neviditelného a naprosto nevyhnutelného vyhasínání lidstva pod náporem radioaktivního mraku, který po zničení severní polokoule pomalu klesá k australským břehům[cite: 129].

Tato studie dekonstruuje film jako průkopnickou meditaci o technologické pýše lidstva, psychologii kolektivního čekání na smrt a snaze zachovat morální řád na samém okraji nicoty[cite: 129].

I. Technologická hybris a konec bez nepřítele

Zásadní myšlenkový posun filmu spočívá v totální absenci konkrétního padoucha:

• Válka bez viníka: Jaderný konflikt, který vyhladil život na severní polokouli, nebyl zahájen zákeřnou invazí; vznikl jako důsledek technického selhání, paniky a slepého spoléhání na automatizované zbraňové systémy[cite: 129]. Technologický aparát přerostl schopnost člověka jej ovládat[cite: 129].
• Melancholie Melbourne: Australské město Melbourne představuje poslední baštu lidského života na Zemi. Ulice jsou čisté, instituce fungují, lidé chodí do práce – avšak všichni vědí, že zbývají pouhé měsíce, než smrtící spad dorazí i k nim. Kramer nahrazuje paniku tísnivým klidem, v němž společnost dobrovolně udržuje civilizační fasádu tváří v tvář zániku[cite: 129].

II. Americká ponorka a fantom radiotelegrafu

Dějová linie sledující posádku americké jaderné ponorky USS Sawfish pod velením kapitána Dwighta Towera (Gregory Peck) rámuje epistemologickou marnost naděje:

• Průzkum mrtvého světa: Ponorka vyplouvá k břehům Severní Ameriky, aby prověřila možnost poklesu radiace. Záběry periskopu na naprosto neporušené, monumentální panorama San Francisca, v němž se nepohybuje jediná živá bytost, tvoří jeden z nejmrazivějších obrazů studené války. Města stojí nepoškozená, avšak lidstvo z nich bylo vymazáno.
• San Diego a okenní záclona: Vrcholnou scénou deziluze je pátrání po záhadném rádiovém signálu Morseovy abecedy vysílaném z opuštěné elektrárny v San Diegu. Průzkumník v ochranném obleku na místě zjišťuje, že vysílač neovládá přeživší člověk, ale těžítko zachycené v třepotající se okenní zácloně poháněné větrem. Příroda si hraje s lidskou technikou; naděje na záchranu byla pouhým mechanickým klamem.

III. Psychologie rezignace a euthanasie jako občanská povinnost

Film s nebývalou odvahou otevírá tabuizované téma hromadné státem organizované sebevraždy:

• Vládní pilulky smrti: Australská vláda distribuuje obyvatelstvu bezplatné jedové kapsle pro chvíli, kdy propukne akutní nemoc z ozáření. Rodinná dilemata poručíka Petera Holmese (Anthony Perkins) a jeho ženy Mary, kteří zvažují, jak usmrtit své novorozené dítě dříve, než začne trpět bolestmi, zbavují konec světa jakéhokoliv patosu.
• Eskapismus na plný plyn: Julian Osborne (Fred Astaire v dramatické roli atomového fyzika) prodává své vědecké iluze a kupuje závodní vůz, aby v divokém Grand Prix bez pravidel riskoval život. Závodit na plný plyn ve světě, který ztratil zítřek, je jedinou formou svobodné volby, která člověku zbyla[cite: 129].

IV. Závěr: Waltzing Matilda a prázdné náměstí

Závěr filmu uzavírá osudy protagonistů s nesmiřitelnou elegií:

• Rozloučení na vlnách: Dwight Towers a Moira Davidsonová (Ava Gardnerová) nacházejí na poslední týdny hluboké lidské pouto, avšak kapitán volí vojenskou povinnost – odplouvá s ponorkou potopit se do hlubin oceánu, aby jeho námořníci zemřeli pod svou vlajkou.
• Prázdné město: Za zvuků melancholické lidové balady Waltzing Matilda projíždí kamera opuštěnými ulicemi Melbourne poseté poletujícím listím a novinami[cite: 129]. Poslední záběr rámuje prázdné náměstí s opuštěným transparentem náboženské misie: „Je stále ještě čas… bratře.“[cite: 129] Snímek se stal prvním velkým globálním environmentálním varováním v dějinách filmu – nekompromisní obžalobou lidské pošetilosti, která dokázala proměnit Zemi v tichý, neobydlený hrob[cite: 129].

Slovníček pojmů a bibliografie

• Technologická hybris: Arogantní přesvědčení lidstva o neomezené schopnosti ovládnout přírodu a vojenské technologie bez ohledu na etické a sebezáchovné limity[cite: 129].
• Daylight Dystopia (Tichá apokalypsa): Umělecké pojetí konce světa, které se vyhýbá bombastické destrukci a soustředí se na tiché, civilní vyhasínání společnosti v reálném čase a prostoru[cite: 129].
• Státem organizovaná euthanasie: Politické a medicínské opatření zobrazené ve filmu jako distribuovaný prostředek k odvrácení fyzických muk z nevyléčitelné radiace.

Bibliografie (Chicago Style):

• Broderick, Mick. Nuclear Movies: A Critical Analysis and Filmography of International Feature Films Dealing with Nuclear Themes. Jefferson: McFarland, 1991.
• Kramer, Stanley. A Mad, Mad, Mad, Mad World: A Life in Hollywood. New York: Harcourt Brace & Company, 1997.
• Shute, Nevil. On the Beach. London: Heinemann, 1957.
• Spoto, Donald. Stanley Kramer: Film Maker. New York: G. P. Putnam’s Sons, 1978.